O 3D fotografii

Žijeme ve světě, který je vymezen třemi rozměry: šířkou, výškou a hloubkou. Skutečnost, že svět je trojrozměrný, považujeme za naprosto samozřejmou a přirozenou. Je to jeden ze základních principů našeho vnímání světa.

Již v 19. století se začaly psát dějiny fotografie, objevily se první techniky pro zaznamenání obrazu. S výjimkou odlehlých koutů světa, kam dosud nevstoupila civilizace, není snad člověka, který by nevěděl, co je to fotografie. Miliony lidí si fotografie nejen prohlížejí, ale také pořizují. S nástupem digitálních fotoaparátů, a zejména pak moderních mobilních telefonů nastal obrovský rozmach fotografování.

Málokdo si ovšem uvědomuje zásadní rozpor mezi fotografií a reálným světem. Fotografie je totiž pouze dvourozměrná, plochá. Chybí jí hloubka prostoru. S tímto faktem jsme se všichni natolik sžili, že to považujeme za zcela normální. Když si prohlížíme fotografii, odhadujeme, které objekty jsou v popředí a které v pozadí. Představu hloubky prostoru nám vytváří mozkové centrum na základě životních zkušeností. Tato představa ovšem není reálná, je pouze imaginární. Skutečnou hloubku prostoru na fotografii nevidíme. Ani ji vidět nemůže, protože tam není zaznamenána.


U mnoha snímků tím vzniká změť tvarů a barev, v níž nelze rozlišit, co je od pozorovatele dále a co blíže. Třetí rozměr, hloubka prostoru, u nich chybí natolik, že jsou nepřehledné, a tedy nezajímavé. Jejich dokumentární hodnota je nízká.

Veškeré objekty na ploché fotografii - blízké, vzdálené i ve střední velikosti - jsou promítnuty do jedné roviny. Proč tomu tak je? Způsobuje to zásadní rozpor mezi naším zrakem a objektivem fotoaparátu. My lidé pozorujeme svět dvěma očima, zatímco fotoaparát má pouze jeden objektiv, jakési jedno oko. Zkuste si zakrýt jedno oko a pozorujte své okolí pouze jedním okem. Vaše vnímání světa bude ochuzené o spoustu informací, úplně jiné, než znáte z běžného života.

Pokud chceme vidět reálný svět zaznamenaný na fotografii v celé jeho kráse a přesně tak, jak ho vnímáme naším pohledem, je to možné pouze na trojrozměrné fotografii. Dříve se jí říkalo stereoskopická, nyní se používá výraz 3D, three-dimensional, tedy trojrozměrná. Stereoskopické fotografie ve formě diapozitivů pořizovali např. Hanzelka a Zikmund při svých cestách po světě.

Ať už je fotografie, zobrazující všechny tři rozměry našeho světa, nazývána prostorová, trojrozměrná, stereoskopická nebo 3D, jedno má společné – téměř nikdo neví, že vůbec existuje. Je to jeden z největších paradoxů současného světa. Moderní technologie 21. století dokáží téměř cokoli. Lidstvo je zavaleno nejrůznějšími přístroji a vymoženostmi. Plnohodnotné trojrozměrné zobrazení světa pomocí 3D fotografie je ovšem lidstvu téměř neznámé.

Odebírejte náš newsletter

Přihlásit se

- nebo -

Nemáte ještě účet? Vytvořit účet

Resetovat heslo

Nemáte ještě účet? Vytvořit účet

Vytvořit nový účet

Máte již účet? Přihlásit se