Cena & info

$93840x2160
Koupit UHD (4K)
$51920x1080
Koupit FULL HD
  • Jaromír Horský
  • 15. listopad 2015
  • Austrálie, Austrálie a Oceánie
  • 42x MPO, 42x JPEG, 0x video

O kolekci

Kolekce obsahuje:

  • Velká oceánská cesta (Great Ocean Road)
  • cestu z Melbourne do Sněžných hor
  • Sněžné hory


Proč jsme sem jeli – hlavní cíle:

  • Great Ocean Road – divoké pobřeží plné přírodních krás
  • přesun autem z oblasti Melbourne do Sydney
  • nejvyšší australské hory

 

Velká oceánská cesta

Z horkého Rudého středu se letecky přesouváme na jihovýchod Austrálie do zcela odlišných meteorologických podmínek. Krátce si prohlédneme Melbourne a projedeme Velkou oceánskou cestu.

Času na prohlídku Melbourne nebylo nazbyt, v plánu byla jen krátká zastávka s jedním noclehem v hotelu. Obešli jsme pár ulic v centru města. Centrem jezdí několik linek historických tramvají pro turisty, jsou zdarma. Pozor – na stejných kolejích jezdí i normální, placené tramvaje. Město na mě působilo velice upraveným dojmem, stejně jako později Sydney. Je zde mnoho výškových budov a další se staví. V Melbourne bylo ještě horko a slunečno, i když ne takové vedro jako v poušti uprostřed Austrálie. To se hodilo, ztlumilo to přece jen přechod mezi různými klimaty. Jako turista se hodím mnohem více do přírody, než do města, což vysvětluje, proč kolekce obsahuje méně městských fotek a chudší komentáře k nim.

Takže jsme se velkoměsta brzy nabažili a vyrazili jsme na největší přírodní atrakci této části Austrálie. Zapůjčili jsme si karavan a vyjeli s ním směr město Warrnambool, které leží na jižním pobřeží Austrálie. Tam někde je dělící linie mezi Tichým a Indickým oceánem. Ale to se v mapách těžko hledá a v informačních pramenech, kde ji zmiňují, jsou rozpory. Taky jsem se setkal s verzí, že vše na jih od Austrálie bylo označeno jako Jižní oceán. Asi co oceánolog, to jiný názor, podobně i hranice mezi Asií a Evropou má několik variant. Nebo jen nevím, kde hledat ty správné mapy?

U Warrnamboolu je hlavně západní konec skoro 250 km dlouhé Velké oceánské cesty (Great Ocean Road, GOR), kde jsme začínali. Vede podél pobřeží, většinou s výhledem na divoká skaliska vystavená ještě divočejšímu oceánu. Protíná nebo těsně míjí mnoho přírodních parků a jiných atrakcí jako jsou turistická střediska, majáky nebo vraky lodí ztroskotaných na pobřežních skaliscích. Nejznámější je asi sestava skal zvaná „12 apoštolů“, i když už jich dávno není dvanáct, postupně je příboj obrušuje tak dlouho, dokud se nezřítí do moře. Jednoho dne asi nezbude žádný. Jak jsem už výše naznačil, čekala nás zde prudká změna počasí. Z oceánu vál studený vítr síly vichřice. Někdy bylo obtížné proti větru dýchat, ještě více nepříjemné bylo, když k tomu začalo pršet. Po čtyřicetistupňových vedrech v poušti to byl pro naše těla docela šok. Ale díky vichřici byl mnohem úžasnější pohled na vlnobití hluboko dole pod námi. Prý je to tam časté počasí, a tak jsou místní pláže vyhledávány víc surfaři než plavci. A protože počasí neslibovalo žádnou příznivou změnu, odbočili jsme z GOR a vyrazili jsme dál od té sibérie – směr Sněžné hory.


Od jižního pobřeží Austrálie ke Sněžným horám

Na Velké oceánské cestě je tak nepříjemné počasí, že rádi spěcháme se svým karavanem kolem Melbourne do vnitrozemí. Naším cílem je, kromě kochání se krajinou, Národní park Kosciuszko ve Sněžných horách. Až na občasné zastávky na jídlo, focení a odpočinek nebo vystřídání řidiče jedeme svině, takže příští nocleh už bude pod horami.

Od začátku naší cesty po Austrálii až do tábořiště pod nejvyššími australskými vrcholky jsme viděli asi tři klokany. Smutné je, že u silnic o klokany sražené auty nebyla nouze. Ale mrtvoly nefotím, takže jsem si musel počkat až na zmíněné tábořiště. Tam jich byly desítky. Byli jsme tam jen my, klokani měli tedy nad lidmi na tomto místě silnou početní převahu. Nás se nebáli, klidně se pásli, jen při přiblížení na vzdálenost menší, než je přibližně 5 až 10 metrů, kousek odcupitali a udržovali si tak stálý minimální odstup. Škoda, že jsme neměli takové štěstí s jinými australskými zvířaty. Moc jsme se těšili na koaly, ale za celé putování jsme nepotkali žádného. Přitom varovných značek „Pozor, koala“ bylo u silnic hodně. Bylo nám místními řečeno, že ani průměrný Australan za celý svůj život volně žijících koal mnoho nevidí. Možná nás ale jen chtěli uchlácholit, aby nám to nepřišlo líto.

Ráno po rozloučení s klokany nás čekal ostrý výjezd autem (podle značek silnice není vhodná pro karavany, ale ten náš to zvládl dobře) do vyhlášeného zimního střediska Thredbo. Další ostrý výjezd, tentokrát lanovkou, končil na horní hraně údolí Thredba, vesnici jsme nechali hluboko dole pod sebou. Masiv nejvyšší hory Austrálie Mt. Kosciuszko (2228 metrů) je nahoře, proti nám známým terénům z Alp a dalších evropských hor, dost plochý. Stezky zde mají většinou jen malé stoupání nebo klesání a některé jsou vyrobeny ze železa. Bylo uprostřed jara, pěkné slunečné počasí, ale nedávná zima se připomínala četnými sněhovými jazyky. Nějak nám zbývalo málo času, nezvládli jsme „time management“, a proto na vrchol kontinentu nakonec dorazil jen ten nejrychlejší z nás.

Lokace na mapě

O autorovi

Jaromír Horský

Jaromír Horský

Nejsem žádný vášnivý fotograf. Až na výjimky fotografuji pouze na cestách. Nejraději fotím přírodu, krajinu, obzvlášť na horách, z vyhlídkových věží nebo rozhleden. Selfíčka jsem si nějak zapomněl oblíbit. Svoje první fotky jsem dělal v osmdesátých letech v balkánských horách. Tenkrát byla barevná fotografie velký luxus, takže jsem, stejně jako mnoho dalšíc...

 Zobrazit profil

Komentáře

Jaromír Horský
Jaromír Horský

You may also like

Odebírejte náš newsletter

Přihlásit se

- nebo -

Nemáte ještě účet? Vytvořit účet

Resetovat heslo

Nemáte ještě účet? Vytvořit účet

Vytvořit nový účet

Máte již účet? Přihlásit se